„Sedávej panenko v koutě, budeš-li hodná najdou tě!“ Tak toto české přísloví již naštěstí dávno neplatí. V tzv. koutě nás nečeká totiž nic dobrého. Maximálně by to v nás mohlo probudit pocity zatrpklosti, nevraživosti, skepse či zoufalství.
Sedět doma je spojeno s neúspěchy a ty bývají zdrojem naši špatné nálady. Společně s nezdarem ztrácíme motivaci a nic nás nebaví. Následné zvedání nebývá vůbec lehké. Člověk je od přírody tvorem tvořivým, zvídavým a společenským. Však už naši dávní předkové žili v kolektivu. Moc toho sice nevlastnili, ale naučili se spoléhat jeden na druhého, což je to největší bohatství.
Na otázku proč nesedět doma, ale vydat se do kolektivu, přírody, divadla a stát se tak součástí společenského dění, není zase tak těžké najít odpověď.